Příběh Veroniky
Naše dcera Veronika je dítě, které bylo od malička neustále v pohybu. Ráda jezdila na kolečkových bruslích, na kole, skákala na trampolíně, dělala hvězdy, stojky, ale nejvíce ze všeho milovala a stále miluje lyžování. Dokázala lyžovat od rána do večera, aniž by byla unavená, proto jsme se rozhodli jí přihlásit do lyžařského oddílu a zanedlouho začala lyžovat závodně. Příprava na osudnou sezónu začala v pátek 13. listopadu 2015 odjezdem do Rakouska. Lyžování probíhalo tak, jak mělo a Verunka měla radost z prvních zimních radovánek a příprav na závody, na které se celý rok tolik těšila. V neděli 15. listopadu 2015 se ale vše změnilo. Při posledním sjezdu z kopce, v důsledku nečekaného zhoršení počasí, nezvládla koordinaci na lyžích a narazila do dřevěného sloupku na okraji sjezdovky. Při pádu si vážně poranila páteř, plíci a zlomila ruku.
Přímo ze svahu byla letecky transportována do nemocnice v rakouském Linci, kde Verunce bohužel nemohli pomoci z důvodů nezařízenosti nemocnice na tak vážný dětský úraz. Proto byla letecky transportována na specializovanou kliniku v Klagenfurtu, kde proběhla čtyřhodinová operace páteře a zlomené ruky. Ještě v den nehody jsme odcestovali za dcerou do Klagenfurtu, kde nám lékaři v 5 hodin ráno sdělili, že jde o velmi těžký úraz páteře s poraněním míchy a že s největší pravděpodobností už nebude chodit. V našich nejhorších představách se potvrdila diagnóza, které jsme se cestou do Rakouska tolik obávali. Také nám oznámili, že během dopoledne budou Verunku probouzet z umělého spánku a podají nám zprávu o jejím stavu. Po probuzení byla usměvavá jako vždy a nenechávala na sobě znát sebemenší sebelítost. Asi po třech dnech se Verunka dozvěděla od psycholožky, že její mícha byla poraněna velmi vážně a bude muset být na vozíčku. Překvapivě tuhle zprávu přijala pozitivně a všem nám tím ukázala, jak moc statečnou a silnou dceru máme. V Klagenfurtské specializované nemocnici na oddělení JIP strávila celkově 12 dní. Verunka bojovala a poté už se její poraněná plíce stabilizovala natolik, že byla připravená na letecký transport do České republiky, spolu se dvěma rakouskými lékaři.
Po příletu do Mošnova na nás čekala sanitka, která nás přepravila do Fakultní nemocnice v Ostravě na oddělení dětského ARA. Tam Verunka strávila 4 dny a poté byla předána do péče na oddělení spinální jednotky pro dospělé, protože v České republice není oddělení pro dětské pacienty s tímto poraněním. S rehabilitacemi se začalo již na tomto oddělení, kde celkově strávila dva a půl měsíce. Po celou dobu jsme zjišťovali informace, kde Verunka absolvuje 1. fázi intenzivní rehabilitace. Rozhodli jsme se pro Hamzovu léčebnu v Luži Košumberku.
Do Košumberku Verunka nastoupila 10. února 2016 v doprovodu maminky, kde hned druhý den začala s intenzivní rehabilitací a denně navštěvovala školu, která byla ve stejné budově. Tato rehabilitace byla ukončena 10. května 2016. Na doporučení psychologa měla Verunka měsíc a půl pauzu, aby se konečně po takové době dostala do domácího prostředí a vrátila se zpět do školy mezi své kamarády a spolužáky.
Po celou tuto dobu jsme cvičili doma. V červnu jsme denně po škole dojížděli do Sanatoria v Klimkovicích, kde pak nastoupila na dvouměsíční pobyt a strávila tam letní prázdniny. Po návratu z Klimkovic jsme začali jezdit do Olomouce na specializovanou kliniku na Vojtovu metodu, kterou cvičíme doma 2x denně a pravidelně dojíždíme do Teplic nad Bečvou na akupunkturu.
Od úrazu neustále hledáme možnosti léčby a sbíráme zkušenosti lidí, kteří mají podobný osud jako my. Tyto rodiny jsme kontaktovali a svitla nám naděje, že je možnost léčby kmenovými buňkami. Z rozhovoru s nimi jsme usoudili, že je to pro nás velká šance a my máme dvě možnosti. První je, že se s momentální situací smíříme a ta druhá, že něco uděláme. Vybrali jsme si tu druhou.
Variant této léčby je více v různých zemích a každá oslovená rodina má jiné zkušenosti. Osobně jsme se sešli s lidmi, kteří podstoupili léčbu na filipínské klinice TMC, pod vedením dr. Bernala a mají velice pozitivní výsledky. Další kliniky, kde provádějí tuto léčbu, jsou ve Švýcarsku, v Bělehradu, v Číně, v Thajsku, v Moskvě a v Izraeli. Zjistili jsme, že v Izraeli dosahují nejlepších výsledků. Dozvěděli jsme se o doc. MUDr. Petru Vondráčkovi, Ph.D. a jeho desetileté spolupráci s izraelskou klinikou CTCI v Tel Avivu, která se zabývá buněčnou terapií. Pana docenta Vondráčka jsme v jeho ordinaci navštívili a vše zkonzultovali. Víme, že léčba kmenovými buňkami je stále ve výzkumu, ale pan docent říká, že šance je vždy. Také jsme kontaktovali paní, jejíž dcera má podobnou diagnózu (kvadruplegie) jako Verunka a tuto léčbu už třikrát podstoupila. Již po první aplikaci kmenových buněk zaznamenali výsledky.
Léčba kmenovými buňkami je velmi nákladná, ale to nás samozřejmě neodradí. Nikdo nám nezaručí, že se to podaří, protože každý pacient je individuální a záleží na mnoha okolnostech. Máme obrovské štěstí, že Verunka je neobyčejně trpělivá, statečná. Mladý organismus má větší regenerační schopnosti a proto je důležité s terapií začít co nejdřív. Stále všichni věříme, že přijde den, kdy dojde k velkému posunu.
Chtěli bychom velmi poděkovat všem, kteří nám doposud pomohli a stále pomáhají vyhrát tento boj. Lékařům, sestřičkám, terapeutům, přátelům, rodině i těm, kteří nás neznají a přesto ochotně nabídnou svoji pomoc. Také děkujeme těm, kteří se nám rozhodnou přispět na Verunčinu léčbu. Velice si vážíme Vaší solidarity.
Další novinky zde.
Maminka a Tatínek